Píseň.

Já housle vzal jsem v ruku po létech doma zas! Tak neuměle, tiše zvuk nesmělý se třás’!

Zvuk nesmělý se třás’ – já hrát již zapomněl, ó marno! vzpomínám si, já hrát již zapomněl!

A v žádosti a touze po měkkých houslích svých, jež plakaly tak dlouze za nocí měsíčních –

za nocí měsíčních! – já silněj’ v struny vjel, ó marno, struna praskla, já hrát již zapomněl!

I ta, jež ráda měla můj hovor dumavý, se ani nezachvěla, zrak nevzplál pátravý!

Zrak nevzplál pátravý po létech, jaký žel! Já sestár’ jsem a dávno jsem líbat zapomněl!