Zajíknutý, nesmělý, vnitřní naděje hlas
zapípnul, sotva vylíhlé ptáče.
Bezmocná naděje, kterak to hledělas’?
Ze smíchu stkána a polo z pláče.
Bezmocná, směšná, nemohoucí,
s velkou tou žlutou hlavou, zlatostkvoucí?
Z rozpuklé skořápky hledíš.
Dívej se, dívej.
Rychle rosť, proč nic nedíš?
Vyskoč, lítej, zpívej!
Není času ni dlouhých lidských řečí.
Zmáčkne tě ruka něčí.