V tvé modré a bezcitné nebe
jsem poslal mřít svoje blesky.
V tvém srdci zřel jsem pohřbena sebe
a nad sebou očí tvých lesky.
A nade mnou plameny pěly
hasnoucí píseň svou,
po ceremonií čas celý
než duše se rozejdou,
než navždy se rozejdou.
Tys ceremoniářka hříchu
a hanby a krásných lstí,
z tvých rouch šla necudnost smíchu
a přetvářka bolestí,
zelené úponky květů
mou rakev objaly
a lhostejné šepty z tvých retů
mne marně volaly,
mne k životu volaly.
Však já se už netoužil hnouti
lesť vytušiv zrádných rtů.
Chci v rakvi se uzamknouti,
zřít zelenou na myrtu,
a voskové zkřížit ruce,
mstít, mstít se za hrobem
a studit a studit tě v muce
pohřbený v srdci tvém...