V luční trávy vetkalo
zlato petrklíče stkvící.
Srdcí dvé se potkalo
na cest polovici.
Koníčků se páslo stádo
kolem nich a smutně ržálo.
Děvče, řekl, máš mne rádo?
Mám, a za ruku jej vzalo.
Když zřel petrklíče, zřel
dodnes jedny zlaté vlasy.
Oplakal, však neumřel.
Na hřbitůvku pod růžemi
spí se jí tam dobře asi.