Noc již a cesta dlouhá jest,
pod temným nebem všecko spalo.
Horečka ze země, chlad šel z hvězd,
tesknou tmou nic se neozvalo.
Mlčela země jak zamčený chrám,
k východu musí daleko býti.
Daleko byli lidé i musil jsem sám
srdce své zachrániti.
Zpíval jsem mu jak dítěti,
v chůzi když spí a je ukolébáno.
Ved jsem ho, než bude viděti
svítáním procitlé růžové ráno.