Ten vrch pln lískoví! Sem cestu klestí
si pozdní slunce, ostruží kde zraje,
chumáče ořechů pod nohou chřestí,
s každého keře pavučí let vlaje
tu z divočiny lísek, osyk, dubů.
Sem houštinami k hrotu nejvyššímu
jen z těžka projdeš, s dřevěného srubu
zřít na kraj tichý, plný měkkých dýmů,
přes jedle vysoké u vrchu paty,
jak říčky, vsi a města jsou jen body,
skot zrnka, vsypaná v kraj sluncem zlatý
a kapky rtutě rybníky a vody.