Mně tak se črty tužkou v mysl vryly,
že ještě znám je, křivé, neumělé,
ty krajky kolem čar, to péro chvělé
na klobouku a sluník roztomilý.
Z čar rovných obrázek, je stvořen v chvíli,
kalhotky dole ovroubeny celé,
že smíchem bys se neudržel déle,
kam s nestvůrkou tou stará chůva cílí.
Leč dobře jest, když při hovora, čaji,
učený hostitel nás nudí zvykem,
vzít dítě na klín, s nímž si zřídka hrají,
jež zaraženo v ovzduší je takém,
a pannu nakreslit s tím slunečníkem
a na smích děcka hledět chůvy zrakem. –