Zahrady přes noc zkvetly celé růžové,
lesk měly perletí, A hoří duhové...
Přes jejich bílé zdi se nahýbají, děti,...
jsou touhou ubledlé... Jak obsypány snětí...
Přivřené povzdálí zvou zlaté veřeje
a smyté zašlostí lákají kročeje, –
ráj zdá se otevřen. Tu možno projít v krátku
a vniknout do tajemství rozkvetlého svátku...
Hned u veřejí strom vás volá poznání...
Nějaké kvílí z květů svadlých pokání...
A zítra zříme: ránem sprchávají stromy,
jich sukovité větve vyschlé ruce lomí...
Zář rudá klesá v barvu nebe šedavou,
špinavé květy v hlínu sprchly lepkavou...
A v tichu čeká srdce rozechvělé,
kdy ztrestají nás hrozní archandělé...