Skip to content
1864–1928

OSUD JDE ULIČKOU

Antonín Sova

V podsklepí vidět mřížemi sebranku nahou na zemi. V uličce mlčí řady bytů v zamlkle dusném šerosvitu.

Žebračka, křížem šátek přes žebra dnes v noci zhltne to, co ve dne vyžebrá. Tu schůdků pár a zvonek u mříží. Kdos jde a nejisté se připlíží.

Kde k vetešnici vede nízký práh, dnes se zástavou příští vkročí vrah. A vedle dívčí dokvetlo již tělo, jež pro rodinu čest a srdce mělo.

V hladovců rodině a líných krys dnes poprve ji zaprodali za peníz. Zde sychrá sklep. Tu příští ohromená matka se plaše zbaví nemluvňátka.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
OSUD JDE ULIČKOU · Antonín Sova · Poetry Cove