Dělníku harmonický,
jenž rozdáváš s duší svou práci,
ať cítíš dnes pohodu v srdci,
kdy hnízda si staví ptáci.
Teď není čas na rány myslit,
leč na každé pírko hnízda,
ne na stromy ve vichřící
a na bouř, jež loupežně hvízdá.
Než hnízdo s větvemi sroste,
již v něm se tví objeví drazí,
tu velká tvá k životu láska
až odpovědností mrazí.
V ní nenávist k dravcům světa
za tisíce tisíců roků
před odvěkým, statečným smutkem
v tvém nikdy nezhasne oku.