Sedněme si na oblaka... Nejdále přec ujedem. Nemožnosti křísit láká, nepřehledná vábí zem.
Příkrá kynou horská sedla – děsí tmavé soutěsky. – Nad zemí jak noc se zvedla, v hloubce vod zříš záblesky,
světel mživé dlouhé šňůry křižují zem celou s hůry. Oblaka hřmí po vichřici nad skalami, nad lomy...
Jsou to zvuky, strom jak čnící ve výškách se rozlomí... Plujem:... skály, břehy, moře... Prometheus? – Kvílí kdes...
Jeho věčné slyšet hoře, sup je vztyčen nad útes, hlavu zdvihne a zas klová, zobec zatne, a zas znova...
Plují oblaka a letí, věky mizí pod nimi, jeden věk a druhý, třetí od jar zkvetlých do zimy,
mají lehkost křídel ptáků, mají tichost duchovou, tančí oblak po oblaku ve dne, v noci, světlem, tmou,
prosyceny vůní lesů, vlhkých luk a horských tesů... Chatrč dřímá... Rybník... Vrby... štěkne pes... Zní dětský kvil,
vesnice se v dálce hrbí, mraků stín ji přepůlil. Obilná se mění role, tančí slunce se stínem;
obrovská hřmí města dole v zmatku, řevu jediném; oblaka dál musí plouti, plachty věčnem rozepnouti...
Pak se mění scenerie... Ve výškách je všecko sen. Sisyfos však dole žije dávno s bohy znesvářen...
Chytrý Sisyfos. Tam válí s obrovských hor balvany. Věčná žízeň, ta ho pálí, nikde léků na rány...
Balvan padá, rve a drtí... Padá, ale neusmrtí. – Jezera, jsou dole slaná... Někde Betlém v ústraní. –
Pomůže ta kopím rána? Kříž, jenž v zem se uklání?... Nastane-li zkonejšení? Kristus neví, váhá... sní...
váhá... to je hrozné snění v Getsemanu poslední... V slávě umřít... V slávě vstáti... Může to cos lidstvu dáti?...
Orlí touhy k výším plují, dole potlačen je smích... Z vlčích jam, hle, světélkují oči zlé a jejich hřích...
Oblaka jsou lehká snění do neznáma plující, oblaka jsou zapomnění ve výškách let tlumící,
oblaka jsou touhy věčné, vznícené a nekonečné... Rozžhaveny sluncem letí, věky mizí pod nimi...
Jeden věk a druhý, třetí od jar zkvetlých do zimy... Tragiku kdos dole hraje. – Orli blouzní o výši...
Bolest dole v srdcích zraje, ale jak se utiší?... V slávě umřít... V slávě vstáti... Může to cos lidstvu dáti?...
Cookies on Poetry Cove