Mlád měl jsi celou modrou oblohu,
měl hvězdy a jich zrcadlení v hloubi.
Vzduch tetelil se od zvonů a od rohů
a žínky tančily a dováděly v doubí.
Byls odpověden za svůj tón a vzlet,
však za to ne, cos v lidské duši zasil,
byls krásy sobcem? meč jsi archanděla tasil?
Zda očistils, či těšil, nebo ved‘?
Teď svět ti zpřísněl v odpovědném poznání,
hovory předmětů i vrásky lidských tváří.
A do oken se starost světa naklání.
Mlád hýčkán, budeš přísně souzen v stáří.