Že chvíli umlkám? Já rozhlížím se, věz,
vším, co tu vedle mne a pode mnou i ve mně,
co v lidech silného, co nového dí země,
naslouchám, blíž-li jsme si, proto zmlkám dnes.
Sobeckým politikářům já věřiti se zařek‘,
již spekulanty nespočtu, ty, přes den zbohatlé,
pocitu neznám těch, kdož hrbí obratle,
básníků nečtu ze salonů pletichářek!
Vím, že jen nad duchem, jenž tvoří, obzor klene
svůj oblouk mohutný vždy v noci plný hvězd
a šarlatánů smečka že vždy směšna jest,
i v kruhy chvály když ji staví posvěcené.