Já v jejím srdci hledal na povrchu
květiny, které voní ještě po bolu
a hrobu dohrabal se v dálce sedmi vrchů,
v ní zavražděnou našel mrtvolu.
Úžasně krásně byla vystrojena
ručkám a jistě drobnýma,
v prach rozpadla se, utajena
před zvědavýma očima.
Jak zahradníku bylo mi, jenž jemně
šel květy zřít – a balvan odvalí.
A pod ním v hloubi mlčelivé země
tajemné, strašné drama odhalí.