Od duše k duši stezka
zarostlá, daleká.
Do trnů nohy bílé
zavléká.
Ale v čas u křižovatky
průvodce čeká sladký.
V mlčení dlouhém s tebou
osaměl.
Rány s trny již srostly,
i ta, v boku již měl.
S tebou-li bude se bráti,
láskou se cesta ti zkrátí.
Daleko od duše k duši
plání krvavou.
Všecko je hrůzy a smrti
záplavou.
Rci kdo jej zabil znovu
za zradu Jidášovu?