Tady v těch domech kolébky stály,
těch, k nimž světové písně už zalehaly
o nové lásce, jež spojí všecka srdce i ruce.
Odtud vyjdou
dobývati svět láskou ti, kdož prudce
zatouží po zbratření a po poznání všeho,
duše když svět ještě dělí zlatem nebo bídou,
aby se zúčastnili dění zázračného.
Ti, kdož tu zbudou zas, vtlačí se v kout
čtyř svých stěn a uváznou navždy svými těly,
zvyknou si na drsnou příchut země, na dobrodružnou pout
nikdy se neodváží za těmi dobyvateli.
Ale svým dětem
řeknou zas o odvážných těch, o zmizelých,
a ti, když odervou se a pustí se také světem
v pochodech nekonečných, v plavbách smělých,
z nových svých výbojů, z nových svých sídel a z nového štěstí
pošlou svých vzkazů holubice. A zelené ratolesti.