Kolem v dvorcích temný klid,
městečko spí již.
Vešla zvířata i lid
v zaslíbenou říš.
Jak by hlavu tvoji jal
po nevlídných dnech
dobrý duch, ji zkolébal
tichem věcí všech.
Stromy tichnout zaslechneš
závětrnou mhou,
městečko spí, chrám i věž
stíny u nohou.
Ustal kypět v potoce
stálých dešťů chlad.
Pozdní voní ovoce
ze zahrad.
Cítíš jako předtuchu
v září jasných dnů
jihnout cosi ve vzduchu,
probouzet se v snu.
Slunce ví, že přijít má
zčesat zralý sad.
Mateřskýma očima
že se musí smát.