Skip to content
1864–1928

NESPOKOJENÍ ORLOVÉ.

Antonín Sova

Výš Orli chtěli, ještě výš, kam srdce chce, až tam... Nad srázy skal, jichž neuzříš a kde lze mřít jen sám...

A smutní byli Orli mí: daleko k slunci je. A dál je k němu v podzimi. Ta výška ubije...

Plakali Orli v hloubky vod, svým unaveni snem: „My nad nejvyšší vzlétli hrot. Proč k slunci nemůžem’?“

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NESPOKOJENÍ ORLOVÉ. · Antonín Sova · Poetry Cove