Výš orli chtěli, ještě výš,
kam srdce chce, až tam.
Nad srázy skal, jichž neuzříš
a kde lze mřít jen sám.
A smutní byli orli mí:
daleko k slunci je.
A dál je k němu v podzimi.
Ta výška ubije.
Plakali orli v hloubky vod,
svým unaveni snem:
„My nad nejvyšší vzlétli hrot.
Proč k slunci nemůžem’?“