Když jaro prohřívá zdi předměstské a sady,
co ruchu v ulicích a v parcích co je vnady!
Já rád si vycházím a do vlažného vzduchu
dým ssýlám doutníku a pozoruji v duchu.
Zřím v krámku maličkém, jenž je tak zastrčený,
kde vše tak chatrné, kde levnější jsou ceny,
před prádla balíky a kartonů a šátků
a krajek žlutavých stát s dítětem svým matku.
To v jejím náručí si brouká, nožkou třepe.
Však ona za chvíli, by vybrala si lépe,
je kupci pochovat dá hovorná a smavá,
jenž brejle na čele, mu lesklou hračku dává,
své zboží chválí zas a smíchem děcka jatý
sám dlouho vybírá mu na nedělní šaty,
a rety hrubými když tkne se jeho skrání,
dí: „Že tak hezké je, vše za polovic, paní!“ –