Vzpomínka se někdy rozednívá
jako v žitém, ztělesněném snu.
Noc je temná, vůní lučin zmdlívá,
lísky voní, jak jich listy mnu.
Měsíc mlhou sotva narýsován.
Spadla noc jak černá opona.
A v té tmě snad hřbitov mlčí, schován?
Ticho, tma, jak vše když dokoná?
Všecko mlčí. Jenom javor v pláni
na tušené cestě šumí tmou.
Ze samoty jako usmívání
drobné světlo hledá duši mou.
A teď jak by po planině k zemi
světlo krčilo se za světlem.
Chatrč za chatrčí blíží se mi.
Cos v mém srdci zpívá rozkvetlém.
A hned chlévy teplem dýchat cítím,
mléko crčí horké do nádob.
Jizba čeká ozdobena kvítím,
i ty čekáš, život můj i hrob.
A hned cítím, jako dravec schvátí
láska mne, rty moje zkrvaví.
Cítím ruce bouřně objímati.
Pocelů hvězd pršku na hlavy.