Mráčky se stále přeměňují,
jak dlouho hledaly by sebe.
Z nich černí ptáci vystřelují
na tratícím se zlatu nebe.
V tom osvětlení sosen tmavých
kraj zamyšlených Seveřanů
několik vrhnul barev žhavých
na žebráckých skal uschlou ránu.
Noc blízka je... A vody kvílí,
a ztraceny jsou ve tmě lesy.
Jen v louku, do křů, dům kdes bílý
v údolí žlutá světla věsí.
Pod stromy v lukách k zadušení
vzduch vonný. Stezka do tmy splývá.
To zázračné. To k závidění:
V tmu alej zkvetlých třesní zpívá.
Ty se mnou, měsíc, chřástalové,
shon můr, my divů chtivé hlavy,
v to zázračné, v to hrozně nové
chcem dívati se do únavy.