Slavnostní dálkou zvony z vesnice
jak tichá tepna buší.
Sváteční vločky bíle sněžíce
sní o bratrství v duši.
K božího narození zázraku
až přijdeš ty, když hlad tě zláká,
ty, městský, nevítaný žebráku,
když večer už se smráká,
sníh ledovým bys chladem necítil
zavanout z lesů, kopců,
bys nepoznal, že člověk vymřel na sta mil
s vychladlým srdcem sobců.