Zranil jsem tvé srdce mnohou hroznou ranou.
Ztratil jsem je tenkrát chvílí oplakanou.
Dlouhý věk jsem od té chvíle kráčel k srdci tvému.
Nesl jsem svůj kříž a slouchal tichu bolestnému.
Hodina mi za hodinou, za rokem rok uplývá.
V rozdnění se kůropění ozývá.
Den tak ještě daleko je, ale já se vracím.
Kajicník jdu, po pěšinách neschůdných se ztrácím.
Než jsem k srdci tvému dospěl zas, to byly míle
trním v roklinách a nocí bez důvěry cíle.
A teď jenom rád bych viděl, zda-li ještě ránu mělo?
dávnou tu mou ránu, jíž vše kolem rudě krvácelo?
Aneb zda z té hrozné rány krvavého rozevření
zazelená život nový a já dojdu usmíření?