Oblaka a ptáci naivní
vězňů všech jsou touhy upřímné.
Teplou komůrkou je naděj'. V ní
člověk po celou noc nezdřimne.
Oblaka jdou dole, ptáků let
stíny vrhá v modrých obláčcích.
Naše sny chtí obeplouti svět
s naivními ptáky na stěžních...
Bílé jsou jak jemný, kajčí prach,
v zlatá poledne se koupat jdou.
Vyletují z rána po horách,
večer v mořích řadou veslujou.