Přes louky zelené se vítr smál,
však víc kraj neměl, co by lidem dal.
V chatrči dítě vypravili v svět.
Je krásně v světě, naivní řek' děd.
Tam v horách slunce hoří na sosnách,
paprsky v jihnoucích se mění krách.
Salaše s výšek visí do kraje
a podivně zní hudba šalmaje.
A děl: Až půjdeš k městům v nový svět,
obětní plamen rozžhni duchu hned.
On tisíckrát, cos dal mu, odplatí,
kdo našel sebe, ten se neztratí.
Jen stařeny, jež bol svůj vyžily,
ty, děti jichž se nenavrátily,
s plačící matkou zřely dlouho ven,
až dítě zašlo,... jarní shasnul den.