Skip to content
1864–1928

NAIVNÍ LEGENDA O MOUDROSTI DĚDŮ.

Antonín Sova

Přes louky zelené se vítr smál, však víc kraj neměl, co by lidem dal... V chatrči dítě vypravili v svět... Je krásně v světě, naivní řek' děd...

Tam v horách slunce hoří na sosnách, paprsky v jihnoucích se mění krách. Salaše s výšek visí do kraje a podivně zní hudba šalmaje...

A děl: Až půjdeš k městům v Nový svět, obětní plamen rozžhni Duchu hned. On tisíckrát, cos dal mu, odplatí,... kdo našel Sebe, ten se neztratí...

Jen stařeny, jež bol svůj vyžily, ty, děti jichž se nenavrátily, s plačící matkou zřely dlouho ven, až dítě zašlo,... jarní shasnul den...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.