Mé dítě, tu na malém hřbitůvku
tvých sedmnáct odpočívá jar.
A růže ti voní na růvku,
dnů letních bolestnící dar.
Tys měla to štěstí, že básníků
tě neznala sloka řemeslná,
těch skandalisujících cyniků,
žes byla prosta jak vůně a vlna,
žes odvála, odplula, o tobě
že nevěděl básnílek ješita.
S žen jinými znectěném ve hrobě
bys octla se, na pranýř přibita.