Tu ze slibů a zrad již zříš jen králů kosti.
Jen málo lásky z chladné k lidem vzdálenosti.
Ze lživé nádhery a ze smrtelné nudy
a ze smutků a pletich drobných žen
i z intrik šlechtických a msty, již spřádal chudý,
čas v přerod svůj je pohřížen.
Znal každý z těchto odcizených králů,
jenž nerost‘ radostí a nezrál z něčích žalů
jen lásku nenávistnou, která obklíčila
a za pohrdání a za nudu
za lživou nádheru, jež nakradena byla,
mu upřádala útky osudu.
Kde korunou smýkáno povrženou,
když dvory trávou zarůstají, jara v květy ženou,
být králem posledním se nikdo neodváží
v krvavém hermelínu komedii hrát.
Král mocí z boží milosti tě neoblaží.
Teď víš už, za koho žít a proč umírat.