A na rozloučenou, žes tak líbezný květ,
než dobrý tě vítr políbí naposled v líc,
ať osud tě rozlíší jasně od poutnic,
jež neuzří pro chudobu svět,
jimž pro slzy vždy málo je na dlani
penízů pro radost i strádání.
Ty za dolarem ulicí vyšly beztvárnou
a v tlupě k otroctví tříděny,
ty v zámořských městech se dřou, až zestárnou,
neb v rozkoší domech jsou viděny.
Ty líbezný květe v barvách plamenných!
Spíš andělu strážnému podobná u dveří chat,
ať osud tě ušetří v zemích vzdálených,
zač miliony žen musily trpět a stydět, bát.