Modlili jsme se,
den co den jsme se modlili
k neznámým mocím Země,
aby nás opatrovaly
jako za pradávna.
Proč se nám vystěhovaly
z polí, z lesů, z příbytků,
ze vsí a měst?
Bezradní znepřátelili se,
vyčíhali se, pobili se,
zločinně vykradli se
pro zisk svého Já.
Bolela nás ta láska,
jíž jsme objímali
člověka, vsi a města,
ze zla že stali se zlými
dobří kdys lidé,
ze zrnek zloby
zločin že nad ně vyrost,
protože denně
prázdný byl stůl,
vymřelý chlév,
kolébky bez dětí.
Zločin se vtělil:
vezmi, kde najdeš,
přes mrtvoly bližních
sebe jen zachraň,
loupi a kořisti,
dýkou protkni
nečistého záměru,
odkopni bolest
nejvěrnějších srdcí,
sebe jen vyrvi,
nenasycené své Já.
Dobré moci Země,
vraťte se zase,
prohřejte příbytky všecky,
lesnaté srázy,
roviny polí,
jak to cítívala
srdce pamětníků!
Učiňte v nás jasným
toho, jehož hledáme,
po němž toužíme,
většími jenž nás hněte
v dlani své, Boha.