Ty, černý žale, neustále kroužící
z vrstev do vrstev, z nervů do nervů,
až někde v jámě končící
rozhlodán od červů,
v těl jasné krvi kouřící,
pod lebkou hnízdící!
Pokroku bože, žale, jehož proklínám
za dlouhých nocí! Mužná bolesti!
Ta, kterou z poroby své země mám,
i ta, jež listím v srdci šelestí,
jen zrývej mne a dále k cíli hoď
ve věčné vlnění potulnou loď,
pokroku Bože,
já vzývám tebe!