Obrovský palouk v slunci zvadal k podzimu
a čápi táhli nad ním. Stromy svlékaly
se z žlutohnědých kostýmů.
Vichřice třesavé a prudké úhozy
jak starci za nocí sténali, šeptali,
co bdí při lampách v nudě nervosy.
Mně stesklo se po máku červeném,
mně stesklo se. Po nebi žeravícím
blesky a bouří schlazeném,
když po divokém vytí vod se dní
žlutavé světlo nad paloukem spícím,
nad zlatem žit v nádheře poslední!...