Mně cestou dalekou se chtělo jít,
však život celu svou mi vykázal,
kde šosácký je klid
a mírná radost jen a drobný žal...
Má vyhlídka do lidských vede cest
jí po stráních znám jejich spád a sklon,
to divoký vzruch jest
a za zlatem a za veselostí shon.
Jak ptáka volný bouřit chtěl můj vzmach!
leč takto vleku dál
své křídlo, jež jsem s lidským žalem, spřáh’
a k němu dobrovolně přikoval. –