Tvé mládí je bolavé, vím,
tvá zvídavost tragická.
Já propasti objevím,
dí touha tvá nadlidská.
V tvém srdci se proplétá
květ lásky a závisti jed.
Tvé mládí chce do světa
vítězit, krvácet.
Dohasneš v pochybách,
až vírou vzeplaneš.
Tvá smělost i tvůj strach
den v boží ukuje spěž.
Až zmužníš a uzřím tě zas,
tvá snědá tvář promluví ke mně:
Dnes věřím, je ve mně jas
a v srdci mi hřeje má země.
Tak bych si přál tě mít
oblohou modrou, vysokou.
Takový kovový klid
s vírou v člověka hlubokou.