Je chvíle blahořečení,
zrozená z víry.
Jsou všicci velcí snové ztečeni,
svět volný, širý.
K jistotám žití míří hrdý krok,
je pevnost v hlasu,
den z dnů se řadí, ze dnů v rok,
jde z roků život k času.
Dny boží tvoje jsou, ty víš,
jsou na potěchu,
ty po svém sobě vystavíš
nad hlavou střechu.
Zaseješ sémě, vsadíš stromoví,
požádáš ženu,
pak vyjdeš, člověk hotový
v seč zápasů, dnů změnu.
Snad poznáš jednou touhy ubité,
kdo tisk' tě, soužil –
ty nepoznáš však hanby té,
bys utiskovatelům sloužil.