Jak srdce to žalostné,
leč věřit chce, láskou vzpláti.
Chce upnouti se na něco,
chce něčí býti, něčí být,
chce cele se rozdávati.
Že nad svým jen štěstím
umí se vroucně modlit,
a nad svou bolestí
jen chvilenku prodlít,
je vzdálený každý blesk děsí.
Je hrdé a nesnese,
když ušlápnuto jen málo
tím, na koho upiato
když na toho se smálo,
kdo mlčením ozve se.
To mladé srdce žal
tak často usmrcuje.
Je vzkřísit jen jeden hlas
má sílu, střít božský jas,
jenž v něm se rozsvěcuje.