Chtěl bych ti říci:
V srdci když cítíš vyčítavý žal,
že jsi se sám zas obelhal
pro nechut k práci,
ve dny tě uvězňující
k povinnosti,
když tě tak vidím
ve chvíli nečinnosti
s rukama skleslýma,
ale horečně v mystický život
zadívanýma očima,
jak tu čekáš příchodu života,
jejž svou láskou nejlepší lidé snili, –
probuď se z blouznění!
Probuď se
pro plnost lásky k lidstvu a k příští,
vrhni se do práce, vyrvi z ní dary,
v lidský se uvrhni proud,
v kal a špínu, v ohně, ledy, v žáry,
odvahu měj se vidět neutonout,
i když se vlny bouří a tříští
pod utopenci vedle tebe!