Na sta let staré, kryté plísní zlatou
na mince kdož se někdy zadívali,
pot ucítili hned a práci krutou
těch, kteří po nich ruku vztahovali.
A Jidášovu ucítili zradu,
ten kov jak mnohdy duši prodá, zraní –
jak Satan lehce umí lákat k pádu,
jen peníz ukáže-li na své dlani!
A zvučí kov: „Jsem Bůh, já koupím krásu,
já dám ti chléb, já zotročím sta lidí,
já koupím svobodu a s pádem času
můj proud běh celý člověčenstva řídí!“
A člověk mlčí... Ale na odvetu
hlas hrobů zabouří: „Ty lžeš, ó běda!
Neb velkého co člověk dal již světu,
to za tvůj mrzký lesk se prodat nedá!“