Počkejte... Zda si někdy vzpomenete
na světlé modříny na kraji lesa?
Tam celá léta teď již nepřijdete.
– Modříny vysekali blíže lesa. –
Tam o samotě vždycky snění kleté,
žaloby, protesty mi srdcem třásly.
Počkejte, zda si na to vzpomenete?
Dětinské lásky. Pohádkově shasly.
Před léty dvaceti jsme se tam vídali
s tou bledou holkou, honem, jak jí říkali, –
oh, já ji uměl vydrážditi všecku!
Ale už tehdy příliš vážná byla, –
pak se mi vdala... a po prvním děcku
utekla muži, pak se otrávila.