Okamžik ještě pochybuj.
Zítra však věř. Věř stále více!
Korouhvi, která nevláš: vzduj se, vzduj,
stojící, mrtvá lodi, hni se, pluj,
pláchnoucí zaplaň svíce!
Stojící duchu v mělké nížině,
větru vzduch ať tvůj vrchol zčeří.
Po činu ptej se, první příčině,
vyssaj, ssaj sílu v bouří hodině.
Síla ta s osudem se změří.
Měl by tu kolem slavný život jít,
kvetoucí mládí, krásné, silné,
kořenný vzduch a vlahý opojit,
nějakých šťastných hlasů by mělo znít
zajásání tu sdílné.
Ty však je nečekej. Stvoř si je sám,
povzneseš se tím do slávy, jasu.
Z duše své vynes srytý drahokam,
přehodnoť formy. Ducha myšlenkám
z blesků vryj do nových časů.