Šly rovinou horoucí bolesti
a nechaly stopy na obilí.
A nějaké nečestné pověsti
nám, zdá se, navždy ublížily...
Jsme vyssáti horkem zprahlých trav
a žloutnoucích hájů agonií.
Kam nemáme položit smutek hlav
úzkostí před uštknutím zmijí...
Na chatrčích mech se žlutě směje
a děravé střechy k oblakům
zdvíhají protest beznaděje
ze shnilých trámů proti zlům...
Na pastvinách střípky hluchou hrou,
skla míle cesty v kopcích hoří...
Sosny se ani nepohnou
v průhledném, modrém nebes moři.
A parný je, bez vanu jasný den,
je bez stínu les, jsou bez chladu studny...
Jsou úsměvy milenek přešlý sen...
Jsou včerejší pravdy žvást marný a nudný...