Poslyšte skladbu tu... Je jako krajina,
jež v slunci podzimním znenáhla zhasíná,
kovářů perlíky jak by v to bušily
a staré topoly své listy zvířily.
Jak zvonce horských stád by lesem zněly sem,
a v tichých akordech by oddýchala zem.
Jak silou nadlidskou z umdlené přírody
kovářů perlík zněl by hymnem svobody
a prací nezkrotnou a rozbíjením pout
a hrůzou hniloby, jež má se rozpadnout,
tak cosi hymnicky v těch těžkých akordech
za srdce chytá mi a horký tají dech.
A jarou mužností zas hřmí to ve strunách...
A zas, jak podzimní by vítr v horách táh’,
kde v skalní roklině k úbočí stisknuty
se domky těsnají v sklon svahů visutý
a mhavá světélka se rozsvěcují tmou
a stavy klepají tam hudbou tlumenou.