Přec nejvíce mě parné léto chytá:
ten lilkový květ keřů bramborových,
když po něm bělásek se hbitě kmitá
a motýlů let leskle perleťových,
jdou zevšad brázdy rovné, dlouhé, samý
zříš lilkový květ onen, trsy křehké
se vanem chvějí, tentýž zápach známý,
a tentýž na všem závoj mlhy lehký.
Já myslím si: toť chudých pokrm denní,
moderní poeto, hle, v našem kraji!
Však hymny nemám, pouze zamyšlení,
jen modlitbu, jen tu, již ve vsi mají.