V žhavém letním slunci
celý dlouhý obzor leží,
kolik mil se kamsi táhne,
v nekonečno, zdá se, běží.
Keř jen, strom a štíty
chalup nad vlnami klasů
trčí v mdlém a parném vzduchu,
jenž má dneska tolik jasu.
Dál jdeš ze vsi luhem,
vrby nehnuly se vanem,
vyschlý potok v travách umdlel
mlčenlivým, letním ránem.
Zrnka písku plála
jak zrak rozumný a živý
a stvol květin každý v světlo
rozevřel svůj kalich snivý.
Jak by napínala
země sluch a zrak tu v snění,
zda již řinkne kosa v poli
prvý signál podjesenní.