Po trávě svadlé jdu, po listí spadaném,
mha všude kouří se a slunce mdlé v tmy pílí.
Jdu v luzích pěšinou; močálů shnilým dnem
zdupaná třeslice do svadlých trav se chýlí.
Les v modré dýmá mze; je skorem nezměněn,
jen duby žluty jsou a břízy opadaly;
tak světák vyžilý zimničně čeká sen,
a usnout nemůže, neb hlava, ta jej pálí.
Po hrách a hostinách, po zpěvu, přípitcích,
když šperky prohrány a květy kdy již prahnou;
sám v herně zůstává ležeti v koutě tich,
vínem rozlitým podzimní vůně táhnou.