Srdce mé, léta
pozdního ptáče,
z hnízda vylétá,
bouří, déšť pláče.
Zimou se třese,
zívá a píská;
světlo jak v lese.
Chatrč tu nízká.
Divná ty chvilko!
Chví se hlas, leká.
V okně světýlko.
Dívčí sen čeká.
V dvojích brv stínu
uhlíčci rudí.
Ruko, spíš v klínu?
Tak! Zda se zbudí?
Srdce mé ťuká,
div neumírá. –
Teplá teď ruka,
k smrti je svírá.