Na kraji háje olšového stojím,
kam světlo padá listy zelenými,
opojen vůní, jež se nese chvojím
z okolních lesů; jaro dýchá jimi,
hvizd ptáčníka, tak zjemnělý a snivý!
Let ptáků slyším... Nesmělý a tichý
a tu zas bouřný, hlučný, prudký, divý, –
jak mocný vzdor a sžíravých snů smíchy.
Kam doletí as? Který výš a dále?
A snění v kruh mě přátel mladých neslo.
Tam podivíš se někdy, křídlo malé
kam dolétlo, u jaké mety kleslo!