A město je zaváté,
že okna hledí jak slepa.
Dech z kavárny vyhřáté.
A z podzemního sklepa.
Kol zavátý pohřební vůz
se vleče a postavy za ním.
Teď kočárů stlumený klus.
V nich páni se naklání k paním.
Pak šero... A taneční sál
v sníh zlatá světla hází.
Kdos po cestách tiše se smál,
svou milou doprovází.
Však v ulicích vzteká se, šílí
a honí se pod lucernami
smršť větrná, tančí a kvílí,
v portály bije, v krámy,
k hudbě, jež z dálky kdesi
z tanečních sálů tryská,
pláč disharmonický věsí,
křeč žaludků hladových píská.