Zahrady voněly podzimem,
chřestivým tancem lupení.
Květiny s řapíky phthisiků
plakaly žlutými odstíny.
Plaché jdou stíny večera
po stezkách horečně zvlhčených.
Bez ptáků větve stišené
v mlhách modravých kývají.
V koutech usedlo mlčení
před zítřkem stařeckou obavou.
Květiny zvadají lítostí
před příštích vegetac nádherou.
Mlhy tu zbásnily krajinu,
visuté mosty a stěžně zřím,
hrbaté křivky tušených měst!
Ale že moře znít neslyším?